Říjen 2008

Abhorsenka

19. října 2008 v 15:37 | padfoot88 |  KNIHOVNA

Abhorsenka
Garth Nix

(fantasy román)



Abhorsenův dům hlídají ze všech stran Mrtví služebníci nekromantů. Musejí zabránit Samovi a Lirael v tom, aby se snažili překazit důležitou práci, která se pomalu blíží ke konci. Nekromant Hráz se totiž snaží vykopat a spojit dvě stříbrné polokoule a tak osvobodit Ničitele. Nevědomky mu přitom pomáhá Samův kamarád Nicholas.
Lirael a Sam se však nevzdávají a poslechnou radu Nezbedné Fenky. Vydají se na cestu do jeskyní, jimiž vede cesta k úpatí vodopádu. Před odchodem ještě napíší zprávu Sabriel a Prubířovi.



DUM OBKLICEN MRTVIMI A CHLORR T. C. VYSSI MRTVOU STOP HRAZ JE NEKROMANT STOP NICK JE S HRAZEM STOP VYKOPAVAJI ZLO U OKRAJE STOP SAM MAM DO OKRAJE NEMIRENO S TETOU LIRAEL BYVALOU CLAYROU TED NASTUPKYNI ABHORSENKY STOP A S MACKEMA A S LIRAELINOU VYSADNI FENKOU STOP UDELAME CO JE V NASICH SILACH STOP POSLETE POMOC PRIJEDTE SAMI NAPROSTO NALEHAVE STOP ODESLANO DVA TYDNY PRED LETNIM SLUNOVRATEM SAMETH KONEC






Lirael

8. října 2008 v 19:20 | padfoot88 |  KNIHOVNA
Lirael
Garth Nix
(fantasy román)

"Čtrnáct!" zvolala Lirael ještě jednou. Ve slově zaznívala úzkost. Bylo jí čtrnáct a podle měřítek světa za hranicemi Clayrského ledovce z ní byla žena. Ale zde musí stále nosit modrou dětskou blůzu, neboť Clayrové vstup do dospělosti posuzují nikoli věkem, nýbrž darem Zraku.
Opět zavřela oči, prudce stiskla víčka a silou vůle se snažila uzřít budoucnost. Všichni v jejím věku už Zrak měli. Řada mladších dětí už chodila v bílých řízách a nosila čelenku z měsíčních kamenů. Bylo neslýchané, aby někdo ve čtrnácti letech Zrak ještě neměl.
Lirael otevřela oči, ale nic nespatřila. Jen svůj prostý pokojík, mírně rozmazaný slzami. Otřela si oči a vstala.
"Nemám matku, nemám otce, nemám Zrak," povzdechla si, když otevřela skříň a vytáhla z ní ručník.


Sabriel

2. října 2008 v 17:46 | padfoot88 |  KNIHOVNA
Sabriel
Garth Nix
(fantasy román)
Výsadní mág si odkašlal a přešel k nim kolem ohně. "Pokud hledáte člověka, který ví něco o Výsadě," začal váhavě, "rád bych vám sloužil, protože jsem ji ve vás ucítil, pane, i když jen nerad opustím své druhy na cestách."
"Možná to ani nebude třeba," odpověděl Abhorsen a usmál se při myšlence, která ho náhle napadla. "Rád bych věděl, jestli by vaše vůdkyně něco namítala, kdyby se k její družině připojili dva noví členové. Moje práce vyžaduje, abych cestoval, a neexistuje žádná končina království, která by nepocítila otisk mých nohou."
"Vaše práce?" zeptal se muž a trochu se zachvěl, i když už nebylo zima.
"Ano," Abhorsen na to. "Jsem nekromant, ale ne běžného druhu. Tam, kde ostatní příslušníci našeho řemesla mrtvé probouzí, já je ukládám ke spánku. A ty, kteří ulehnout nechtějí, spoutávám - nebo se o to snažím. Jsem Abhorsen . . ."
Znovu se zadíval na holčičku a dodal, skoro se stopou překvapení: "Otec Sabriel."